ŽIVOTNÍ ZMĚNY

Jak na změny reagujete Vy?
Jak na změny reaguje Vaše blízké okolí?

Sama ze své vlastní zkušenosti vím, že změny nebyly a mnohdy nejsou mou silnou stránkou. Některé změny jsou v pořádku, většinou „malé“ z mého úhlu pohledu. Některé změny „větší“ jsou náročnější nejen pro mě, ale i pro mé okolí. A takto to má i spousta klientů, se kterými se setkáváme na terapiích.

Téma změny se dnes budou dotýkat rodinného systému a velmi blízkého okolí. Čerpám ze zkušeností sebe sama, výcviků v rámci konstelačních systémů a také Vás, klientů, kteří mi přicházíte s důvěrou Vaše příběhy sdílet.

CO V ŽIVOTĚ ČLOVĚKA ZNAMENÁ VELKÁ, MALÁ, ŽIVOTNÍ ZMĚNA?
Pro každého z nás něco jiného, protože každý jsme nastavení na své pocity, hranice, zkušenosti, prožitky. Změny mohou být různá přechodová období (školka, škola, manželství, mateřství, stěhování, ztráta blízké osoby, …). Jako velkou životní změnu vnímám fyzický odchod od rodičů, kdy si začínáme stavět svůj život, se svými základy, zkušenostmi a spolehnutím se sami na sebe. Vnímám také, že pokud je člověk ještě svobodný (není v manželství), stále zde bývají tzv. “otevřená vrátka“, kdy je možnost se k rodičům vrátit a „začít znovu“. Když vstupujeme do manželství, tyto vazby slábnout a člověk se ještě více osamostatňuje od rodičů, velmi často se stává dříve či později sám rodičem. Mnoho lidí nejsou oddáni, což nemění nic na tom, že i tak se od rodičů odpoutali a žijí si svůj vlastní život.

NOVÁ ŽIVOTNÍ ETAPA VLASTNÍ RODINA
Když žijeme s partnerem, budujeme si svá „vlastní pravidla“, mnohdy více či méně ovlivněná naší výchovou. Takový ostrov, obehnaný vodou, kdy jen my sami určujeme pravidla, koho na tento ostrov pustíme, komu sklopíme padací most a pozveme ho dál. Když na tomto ostrově žijeme sami bývá mnohem jednodušší ustát si tato „pravidla“ před návštěvami (rodiče, rodina, kamarádi, blízcí známí). Když se narodí dítě, pro ženu se vše změní. Pro muže mnohdy též. Ještě, když vy sami s partnerem žijete velmi odlišný život od rodičů/tchánů a máte na výchovu svých dětí jiný pohled, svůj vlastní, na který máte svůj názor.

JAK SI STÁT ZA SVÝM ROZHODNUTÍM A NESPUSTIT PADACÍ MOST DŘÍVE NEŽ JSME NA TO VŠICHNI V RODINĚ PŘIPRAVENI?
Být upřímný a autentický. Mnohdy je to pro nás velmi těžké, říct blízkým, my to máme jinak. Mě se to takto nelíbí. Mnohdy respekt blízkého okolí jak ze strany naší, tak ze strany partnera nebývá podle našich představ a očekávání. Když začneme sdílet naše nastavení s ostatními, okolí může reagovat velmi emocionálně. Jejich reakce nás mohou vystrašit, zahnat do defenzivy, naštvat nebo se můžeme cítit velmi zranění.

POUŠTĚJME NA SVŮJ OSTROV POUZE LÁSKU
U okolí to není tak náročné. Když zjistíme, že nějaká kamarádka/kamarád nesouzní s naším nastavením, přestaneme se vídat. Prostě ho necháme na druhé straně příkopu.

Co se stane, až se na druhé straně příkopu objeví máma, táta, tchýně, tchán?

V obou rukách nesou strach a žádají nás, aby jsme spustili padací most? Z jejich hlasu cítíme zdrženlivost, nervozitu, nejistotu. Dělají si starosti a nazývají to láskou.

Je pochopitelné, že naše rozhodnutí mohou rodinu vyvádět z míry. Je také pochopitelné, že to dělají proto, že věří, že dělají pro nás to nejlepší. Tohle je to, co nás odvádí od poznání sebe samých. Přicházíme o pohodu, může se z nás stát defenzivní, zlostný člověk. Můžeme se snažit vysvětlovat, obhajovat, přesvědčovat, s tím že víme, co děláme. S tím, že přeci chceme žít svůj vlastní život, dělat vlastní rozhodnutí, ať už jsou jakákoliv. Většina z nás začíná s vysvětlováním, obhajování: “Ale mami,…”

PROČ SE VE VYHROCENÝCH SITUACÍCH ZAČÍNÁME OBHAJOVAT?
Protože máme strach. Strach, že nám to, na čem jsme pracovali může někdo vzít. Málokdy si v tomto okamžiku uvědomujeme, že jsme dospělí a můžeme mít, co chceme a nikdo z rodiny, přátel nám to nemůže vzít, pokud si to vzít nenecháme. Je to naše.

S tímto rozhodnutím přichází spousta myšlenek směrem k vděčnosti a respektu ke svým rodičům. Víme, že nás rodiče milují. Jen mají odlišný názor na to, co je pro nás nejlepší. Tady je třeba se rozhodnout, komu budete VÍCE DŮVĚŘOVAT: SOBĚ nebo OSTATNÍM? Pokud se rozhodneme postavit sami za sebe, bude to znamenat pohyb úplně opačným směrem než jdou naši rodiče.

Převezměme zodpovědnost za svůj život, za sebe, svoji rodinu.

Vysvětlování je strach, který se připravuje na proces. Ale my nejsme před soudem. Nikdo nám nemůže vzít to, co máme. Neustálým opakováním, že my to tak máme s největší pravděpodobností rodiče nepřesvědčíme. Jediný způsob, jak můžeme rodiče přesvědčit, že jsme všichni v pohodě, je být v pohodě a nechat je to zažít. Když je viděno, že jsme spokojení a funguje nám to, může to být ten klíč k porozumění okolí, rodičů, našemu nastavení.

I tak se může stát, že okolí nedokáže důvěřovat našemu poznání. Tady v tomto okamžiku se z matek a dcer stávají dvě matky, ze synů a otců stávají dva otcové.

 

Pokud naše okolí není připraveno respektovat „pravidla“ na našem ostrově, můžeme říct: „Ne. Nemůžete přijít. Stále máte strach a ten strach, který máte, přinesete k nám, k našim dětem. A to my nechceme,  my se nebojíme. Nechceme dětem ukazovat strach prostřednictvím vašeho hlasu a pohledu. “ Děti cítí strach, který prožívají rodiče, babičky, dědové. Tento strach si od dospělých přebírají a nesou ho společně, nevědomě. Mnohdy se tyto strachy ukládají ve formě uvíznutých emocí, které si neseme do dospělosti a způsobují různé projevy při různých situacích. Tyto emoce je možné najít a odblokovat, tato metoda je možná pouze při osobním setkáním. Pokud chcete vyzkoušet, dejte o sobě vědět: OBJEDNEJ SE NA EMOČNÍ ODBLOK.

 

Strach našich rodičů není naším strachem, ani strachem našich dětí,  je to jejich strach. A pokud my o strachu nejen u rodičů víme,  jsme těmi, kdo drží padací most nahoře a řídíme, kdy a pro koho jej spustíme. Je  naše odpovědnost i povinnost chránit sebe i naše děti. Děti si mají hrát.

CO JE DŮLEŽITÉ, KDYŽ PROCHÁZÍME TAKOVÝMI ŽIVOTNÍMI ZMĚNAMI?
Uvědomit si svoji odpovědnost. Být zodpovědným rodičem a přestat být poslušnou dcerou/synem. Když pochopíme, že vytváříme něco jiného, než tvořili a vytvořili naši rodiče. Když začneme svůj ostrov budovat podle svého nastavení, ne podle jejich norem. Když si uvědomíme, že nemusíme všechny přesvědčovat, aby akceptovali a respektovali náš ostrov.

Sedněte si se svými „spolustaviteli“ ostrova a zamyslete se s respektem a úctou, co a koho na svém ostrově chcete.

Nezapomeňme, že i naši rodiče měli příležitost vybudovat si svůj vlastní ostrov.                                 

                                                                                       JSTE NA ŘADĚ.

                                                                                       S láskou Katy
                               Průvodkyně konstelačními náhledy, emočním odblokem a kineziologií                                                                            Inspirováno spisovatelkou Glennon Doyleovou a její knihou Nespoutaná.

Chceš odebírat zdravou poštu?

Každý měsíc s centrem návyků zasíláme tipy a rady pro zdravý život. Zanechte nám Váš e-mail a můžete se těšit na poštu. Pokud již poštu odebíráte, stačí zavřít toto okénko. Je to jednoduché, zdravé a ZADARMO.