CO JE LEPTIN?
Jedním z méně známých hormonů, který sehrává klíčovou roli v řízení metabolismu, je leptin. Leptin byl objeven teprve nedávno, na počátku devadesátých let, a na poli vědy a výzkumu vyvolává stále velký zájem. Patří do skupiny tzv. adipokinů, tedy signálních molekul produkovaných tukovou tkání. Někdy se mu říká také hormon sytosti. Podílí se velmi významně na regulaci příjmu a výdeje energie (energetické homeostáze) a to včetně chuti k jídlu a chuti se hýbat nebo odpočívat. Každopádně je nejdůležitější látkou, která stojí za tím, proč máme pocity sytosti a hladu
KDY SE TEDY CÍTÍME SYTÍ?
Hladiny leptinu se v průběhu dne mění. Vysoká hladina leptinu je signálem, že jsme nasycení a máme zastavit příjem potravy. Nízká hladina leptinu je naopak spojována s pocity hladu a touze po jídle.
Celý sled dějů začíná uvolněním leptinu z tukové buňky. Ten se pak krevním řečištěm dostává do části mozku zvané hypothalamus, kde se váže na své receptory (specifická vazebná místa na povrchu buňky) a spouští tak kaskádu dalších dějů. Uvolní se hormony, které chuť k jídlu povzbuzují nebo naopak potlačují a vytváří se myšlenky na konkrétní chování. A tak tedy konkrétně nízké hladiny leptinu – zejména ráno, po lačnění a obecně při nízkém množství tělesného tuku – vedou k informaci „Hledej potravu, méně se hýbej, odpočívej“. Při vyšším množství leptinu v krvi – po jídle a obecně při vyšším množství tělesného tuku – dostává tělo informaci „Nejez a hýbej se“.
Vyslyšením těchto potřeb se celá smyčka uzavírá – tedy pohybem, tělesnou aktivitou, lačněním apod. se nutriční zásoby v těle zase sníží a hladina leptinu klesá.
K ČEMU JE TO VLASTNĚ DOBRÉ?
Správná funkce tohoto regulačního systému je pilířem pro udržení energetické rovnováhy v našem organismu. Jde o tzv. energetickou samoreguleci, která také sama přirozeně hlídá, abychom nebyli ani tlustí, ani hubení, aby naše hmotnost a zásoby tuku byly ve fyziologickém referenčním rozmezí, tedy pro nás ideální a zdravé.
Zkuste se schválně zamyslet nad tím, jak to vymyslela příroda sama. Jak je to dáno úplně přirozeně a fyziologicky. Myslíte, že to příroda namyslela tak, že někdo z nás bude hubený, někdo tlustý, že někdo bude mít anorexii, někdo obezitu ..že mezi námi budou jedinci, u kterých tato smyčka spustí program sebedestrukce? Viděli jste to někdy u zvířat?
Odpověď asi známe všichni, i bez podrobnějšího seznámení se s leptinem …
Příroda je totiž dokonalá a stejně tak je dokonalé a velmi moudré naše tělo. Jsme primárně naprogramovaní k tomu, abychom BYLI ZDRAVÍ a abychom k tomu měli i ideální tělesnou hmotnost.
HÉÉJ, KDE SE STALA CHYBA??? PROČ IDEÁLNÍ HMOTNOST NEMÁM?
Jedním z důvodů, proč tento geniální fyziologický mechanismus selhává, je ten, že nejíme skutečné potraviny a že přijímáme potraviny vysoce průmyslově zpracované, které v sobě také nesou jinou informaci a pro naše tělo jsou velmi matoucí. Tělo není přirozeně nastavené na to, aby dokázalo tyto potraviny identifikovat a tím pádem, i jeho odpověď v podobě hormonální reakce, je zkreslená, v konečném důsledku pak tak snadno nerozpoznáme, zda jsme již sytí nebo ne.
Malé cvičení pro uvědomění:
Všimli jste si, že když sníte 2500 kJ
v Milka čokoládě, máte za chvíli hned hlad?
To se Vám při snězení 2500 kJ
z celistvých, přirozených potravin pravděpodobně nestane, jelikož strava nemá pouze kalorickou hodnotu pro naše tělo ale především i informační a nutriční hodnotu.
Kvalitní zdroj potravin je důležitý.
Fyziologická regulace funguje, pokud jsou ve stravě přítomny všechny základní živiny, a to makro- i mikronutrienty a pokud je naše strava z velké části přirozená. V případě, že ale přijímáme potraviny vysoce průmyslově zpracované, tak se do těla sice dostane energie v podobě kalorií, ale bez příslušné nutriční hodnoty. A právě nutrienty, nikoliv kalorie, jsou pro tělo signálem, že dostalo, co potřebuje a je již syto. A stejně tak na druhou stranu, pokud tyto základní živiny chybí nebo je o ně strava ochuzena, tak se pocit sytosti nedostaví nebo dostaví mnohem později a náš mozek velmi správně alarmuje „Mám hlad, hledej potravu“. Tyto kalorie navíc se ukládají samozřejmě do tukových zásob. Dnes máme k dispozici i rostoucí důkazy toho, že látkou potlačující leptin jsou cukry, konkrétně však zejména fruktóza, masivně zastoupená v potravinářském průmyslu.
Stejně tak jako všechny jiné fyziologické regulace, i energetická regulace má své referenční rozmezí „od – do“, ve kterém funguje naprosto dokonale a s moudrostí. Dlouhodobým a nadbytečným překračováním těchto hranic, se za nějakou dobu celá smyčka vymkne kontrole a vzniká začarovaný kruh, výsledkem je leptinová rezistence.
LEPTINOVÁ REZISTENCE
Stejně tak, jako vzniká rezistence inzulinová chronicky zvýšeným inzulinem, vzniká i rezistence leptinová chronicky zvýšeným leptinem. Jde o klasické receptorové onemocnění, které může postihnout jakýkoliv fyziologický systém fungující přes receptory.
A právě u inzulinu a leptinu je toto téma nejožehavější a nejaktuálnější.
Dlouhodobým a intenzivním matením celé signální dráhy, tj. nadměrným drážděním receptorů leptinem dojde časem k jejich znecitlivění, později i k jejich zanoření do nitra buněčné membrány, snížením počtu aktivních receptorů, tzv. „down regulaci“.
Tělo pak není schopno správně „fyziologicky“ reagovat na leptin. Na molekulární úrovni dochází k tomu, že receptory již nejsou na leptin citlivé, po jeho vazbě na ně se nespouští příslušná kaskáda dějů a tělo nedostává důležitou informaci „Už nejez, mám dost“ a je dál a dál masírováno chutí k jídlu. Příjem stravy se stává nekontrolovaným a převažuje příjem nad výdejem.
Energetická rovnováha je narušena, Vaše tělo stále poslouchá hlas “já bych si ještě něco dal”.
Takže co pak?
JAK ZÍSKAT LEPTIN ZPĚT, ABY SLOUŽIL ON NÁM A NE MY JEMU?
Cestou ze začarovaného kruhu zcela jistě nebudou rychlé, radikální diety nebo liposukce. Tělo je totiž velmi chytré a přelstít se jen tak nenechá. Leptin velmi úzce souvisí s celkovým množství tuku v organismu, tedy i celkovou hmotností. To znamená, že při rychlé redukci hmotnosti a tukových zásob, také prudce poklesnou hladiny leptinu. A dostavují se intenzivní pocity hladu. Organismus zapne „režim úspor“ a zareaguje snížením rychlosti metabolismu a zvýšenou snahou o ukládání zásob. Ale i kdybyste dokázali ovládnout pocity hladu a dokázali jíst méně, budete se cítit unavení a metabolismus hlavně dál zpomalí. A ještě zpomalí. A zpomalí i tzv. bazální metabolismus.
A v tom je zakopaný pes radikálních diet – tělo má po nich několikanásobně vyšší ambici ukládat zásoby v podobě tuku a velmi pravděpodobně opět vše, co jste shodili, přiberete zpět a ještě něco navíc. Častým následkem je pak onen „JO-JO efekt“.
Ale pozor, tělo nebojuje proti Vám, snaží se Vás vlastně ochránit, kdyby jen tušilo, že jste mu tady ty “trable” a extrémní omezení způsobili naschvál!
SEČTENO PODTRŽENO
Nejlepším řešením je samozřejmě primární prevence, tedy předcházení těmto stavům. A pokud už k rezistenci došlo, pak je její „léčbou“ jedině změna životního stylu a návyků a to s dostatkem času pro adaptaci na nové, nižší hladiny leptinu, hezky krok po kroku. Tak, aby byla dlouhodobě udržitelná, aby organismus ztrácející své tukové zásoby, měl i čas reagovat na nižší hladiny leptinu a přijmout je jako normální a cítil sytost ve správný čas.
Leptinovou senzitivitu lze obecně zvýšit omezením času, kdy jíte (delší pauzy mezi jídly, vyřazení „svačinek“, půstování apod.), omezením jednoduchých cukrů ve stravě, pohybem, budováním svalové hmoty, kvalitním spánkem a vyrovnaným cirkadiánním rytmem, redukcí stresu, péčí o psychickou pohodu.
Příroda je fantastická a naše tělo je (pro nás) dokonalé. Jen mu musíme dodávat to, co potřebuje. Každý signál v podobě stravy, pohybu, dostatečného odpočinku apod., se překládá v organismu do informací, které načítá každá buňka v těle a které ovlivňují její působení i na genetické i epigenetické úrovni.
Ale o tom, jak strava může ovlivnit (epi)genetiku, třeba zase někdy příště :-).
Co na závěr?
“Jsme výsledkem svých každodenních návyků.”
Tělo je mnohem moudřejší schránka, než pouhá kalkulačka kalorií. Na různé informace dostanete různé odpovědi, na milku, strach a válení se u televize dostanete od Vašeho těla jinou odpověď, než na zeleninový salát s lososem, vděčnost a procházku v přírodě.
Nikdy není pozdě na to, začít dělat věci jinak, lépe, a kdybyste potřebovali pomoci, jsme tu pro Vás.
Zdraví Vás a pevné zdraví přeje MUDr. Kateřina Fialová (autorka článku)
a Jana Zahradníková, DiS., (doplnění)
