Ač sama druhorozená, zastala bych se teď ráda prvorozených. Když se jim narodí sourozenec, opravdu v té době nejsou schopni dohlédnout, jaký dar to je 😊. Dost často to naopak cítí jako velkou zradu nebo jsou vystrašeni, jak to bude dál, často obojí. Proto si někdy až neurvale chrání svůj prostor a věci, vyžadují najednou více pozornosti, přestávají zvládat činnosti, které dřív nebyly problém a prostě Vám z vnějšího pohledu komplikují všemožně život. Někde jsem slyšela, že když se dítěti narodí sourozenec, může se ve vývoji vrátit až o rok a i má zkušenost z praxe tomu odpovídá.
Co s tím?
Přijměte fakt, že Vám to nedělají naschvál. Prostě to zatím lépe neumí. Chce se to obrnit trpělivostí, laskavostí a pochopením, být vhodným modelem a doufat v lepší zítřky.
Co ještě můžu dělat?
Nesrovnávat
Ani v pozitivním ani v negativním duchu. Nikdy nahlas. Způsobuje to jen vzájemnou rivalitu. Zakázány jsou všechny „motivační“ věty typu. „Podívej se, jak ta matika Aničce jde. Kdyby ses trochu snažil, určitě bys v ní byl taky dobrý.“ No heleme se, tvůj mladší bratr je už nachystaný k odchodu a ty jsi stále ještě v pyžamu….“ Apod. Ano možná Vám to zabere a druhé dítě se půjde oblékat, ale vážně Vám to za to stojí? Za to, že se dítě může cítit jako to méně milované, jako to nedostatečné? A jak k tomu přijde to „pochválené“ dítě, na které se brácha naštve, aniž by mu samo cokoliv udělalo?
Nedělat soudce
Je to mimochodem dost nevděčná role…I když konflikt může vypadat, že má jasného viníka, nikdy nevíte, co se stalo 5min/hod/dní před tím, když jste tam nebyli. Možná si z vlastního dětství ještě pamatujete tu křivdu, když jste to od rodičů schytali neprávem…Můžete akorát ztratit kredit a důvěru. Příště nechte vypovídat obě strany. Ať Vám popíšou z jejich pohledu, jak se ta událost stala. Vy si oba vyposlechněte, ale nehodnoťte to.
Provázet konfliktem
Čím jsou děti menší, tím víc pomáhám konflikty dětí řešit. Postupně se s věkem dětí a jejich nabitými zkušenostmi vzdaluju. Pokud hrozí bezprostřední nebezpečí, zasahuju hned. Myslete na to, že emoční inteligence se vyvíjí do cca 21 let věku, tedy chtít po např. předškolních dětech, aby si vyhrocený spor vyřešily samy, je dost scifi… Jistě nevyřeším to za ně, ale zapojím je do hledání řešení a jsem tam pro ně něco jako mediátor a ne soudce.
Dělat rande 1:1
S každým z dětí. Pokud máte děti malé, kdy jedno je s Vámi doma a druhé chodí do školky tak to platí hlavně pro to školkové, protože ti menší jsou s Vámi pravděpodobně pořád. Tento individuálně strávený čas s dítětem Vám pomůže se na něj naladit, napojit. Tento způsob kontaktu posiluje vaši vzájemnou důvěru a umožňuje dítěti uvolnit nahromaděné emoce.
Vždy přistupovat k dětem empaticky a s respektem.
Děti, které třeba i když jen ze svého pohledu, trpí nedostatkem zájmu, mohou prožívat široké spektrum emocí jako je lítost, stesk, nejistota, ale i vztek nebo chuť získat Vaši pozornost za každou cenu. Krom vyvození přirozených důsledků z nevhodného chování a nastavení hranic je třeba se vždy zamyslet hlouběji, proč se dítě chová tímto způsobem a pokusit se o porozumění jeho motivům. Je to dřina, ale tlumí to negativní emoce a podporuje chuť dítěte s Vámi spolupracovat.
Jak jste již asi pochopili z řádků výše, občas je to dřina. Občas budou doma křičet všichni a všichni budou mít pocit, že jsou na tom hůř než ti druzí. A je to naprosto normální.
Na závěr si tedy pojďme říct nějaké výhody toho nebýt jedináčkem a to jak pro dítě, tak pro rodiče.
- Sourozenci se mají navzájem.
- Nemusíte jim dělat animátora, ale zabaví se i spolu sami. Čím starší budou, tím lépe.
- Povinnost i odpovědnost se mezi ně rozdělí. Tlak na výkon a splnění očekávání od rodiny taky.
- Učí se sociálním dovednostem jako je např. umění empatie, komunikace či kompromisu v bezpečném prostředí rodiny.
To za to stojí. Co myslíte?
Přeji prima dny prožité v lásce a respektu s Vašimi dětmi.
Srdečně zdraví Alena.
Alena Špačková
Poradenství v oblasti montessori a rodičovských témat
Chcete se s někým poradit?
Domluvte si se mnou konzultaci na libovolné rodičovské téma.