4 TIPY, JAK OBSTÁT JAKO RODIČ

Klíčem k vnitřní spokojenosti a vyrovnanosti, a to nejen v rodičovství, je mít dobrý vztah k sobě. Znát se, mít se rád. Je jedno, zda použijete označení sebeláska, sebeúcta, sebehodnota, to je ta esence, jak prožít rodičovství vědomě s krásnými okamžiky, ale i s karamboly, které tato role přináší.

Cesta k sebehodnotě

Někdo svou sebehodnotu zná už od dětství, někdo k ní dospěje věkem, jiného k ní vybudí až nějaký životní zvrat. Každý máme svou cestu, ať už se jedná o nemoc vlastní nebo někoho blízkého, rozchod nebo třeba rodičovství. Já jsem zástupce té poslední možnosti.

Fascinuje mě, jak se na nás ze všech stran chrlí miliony seznamů, co potřebujeme pro své dítě. Jedná se zejména o hmotné věci typu ten nejvíc trendy kočárek, značkové oblečení, kosmetika, hračky. Málokde jsem se jako prvomatka dozvěděla, že to nejdůležitější už mám. Jsem to já sama. Jsem nejlepší máma pro své dítě, už proto, že jinou prostě nemá. A čím, že mu mohu být nejvíc prospěšná než tím, že ho zahrnu tunou věcí? Je to moje bezpodmínečná láska k němu a sebevědomý vztah sama k sobě. Pak Vás totiž nic nesemele. Respektive, i když semele, máte nástroje, jak se z toho zase dostat. Vhození do rodičovské role je pořádná jízda a za mě je fajn se na ni alespoň trochu předem připravit.

Nesnažme se být dokonalými rodiči

V dnešní době si na nedostatek informací nemůžeme stěžovat. Spíš naopak. Na každé rodičovské téma najdete články pro i proti, kdy obě strany barikády mají svá tvrzení podložená výzkumy. Téměř každý má na roli rodiče svůj názor a dost často se Vám ji nebojí sdělit. Uvědomění, že se nemůžete zalíbit a vyhovět všem, je vlastně dost osvobozující. Nemyslíte? Navíc o to přece ani nejde. Jde o Vás a Vaše dítě. O model, který bude vyhovovat právě Vám.

Dnešní tlak na rodiče mi přijde enormní právě proto, že těch témat (kojit x nekojit, nosit x nenosit, kontaktní rodičovství x běžná výchova, bio x nebio, barefoot x klasika…), kde se máte možnost sami rozhodnout, je ohromné množství. Rozhodují se navíc generace rodičů, kteří byli vychováváni dost často bez možnosti volby. Najednou jsou uvrhnuti do kolotoče nekonečných voleb, dost často s vlastní nízkou sebehodnotou a se strachem ze selhání. Ráda bych Vás uklidnila. Není většího břemene pro dítě než dokonalý rodič. Představte si dítě, které má rodiče, co je ve všem nejlepší a nikdy neselže. Jak se asi bude cítit? Jaké nároky to na dítě do budoucna klade?

Jde hlavně o Vás a Vaše dítě a o to, co bude Vám vyhovovat.

Nesnažme se mít dokonalé dítě

Je to iluze. Snahou o výrobu dokonalého dítěte mu jen dnes a denně dáváte najevo „nejsi dost dobré takové, jaké právě jsi“. Musíš se víc snažit, jít přes své hranice, aby ses mi zavděčilo, protože takto mi to není dost. To většina rodičů, předpokládám, nechce. Mám pocit, že s tímto pocitem „ ne dost dobrá“ vyrostlo mnoho z nás. Někdo se na sobě snaží pracovat v dospělosti a někdo ani nenahlídne na to, že by to mohlo být jinak. Tohle není výčitka našim rodičům. Dělali to nejlíp, jak uměli, s informacemi které měli.

Buďme k sobě laskaví

Ano, nejsme neomylní, ano, občas selžeme. Křičíme, vyčítáme, možná občas i plácneme. Učíme se společně s našimi dětmi. To, co je důležité, když situaci nezvládneme, je se dítěti omluvit. Přijmout odpovědnost za své jednání, ne házet vinu. My jsme dospělí. Napravit vztah po hádce je náš úkol, ne dítěte.

Většinou se nám tyto výbuchy dějí, když jsme vyčerpaní. Unavený rodič = nenapojený rodič. A bez napojení na dítě, nelze budovat vztah. Snažte si zařídit hlídání. Každá chvilka se počítá. I kdyby to bylo 30min denně. To je 3,5hod týdně něčeho, co Vás naplňuje, co Vás sytí a máte z toho radost. A ne, uklízení, vaření a ostatní domácí práce se do toho opravdu nepočítají.

Zařiďte si hlídání, každá chvilka se počítá.

Buďme dítěti průvodcem

Každé dítě je jiné a má schopnosti a vlohy pro různé věci. Nechme děti ty své objevit. Ztišme se, pozorujme, buďme v dosahu, ale nezasahujme, kde to není nezbytné. Snažme se být nejlepší verzí sama sebe.

Dítě do 6 let přijímá vše bez předsudků. Nehodnotí, zda je to dobře nebo špatně. Učí se nápodobou. Přejímá naše hodnoty. Nenaučíme ho je tím, že o nich budeme mluvit, ale tím, že je budeme žít. To, co sami nemáme zvnitřněné, těžko předáme dál, ať už je to pravdomluvnost, sebeláska nebo třeba jezení v klidu u stolu či uklízení.

Připravme prostředí, aby děti mohly být co nejvíce samostatné, i díky tomu si budují svou sebehodnotu. Vám to navíc ušetří čas, který můžete smysluplně investovat někam jinam.

Komunikujme s respektem, stanovme hranice, kde je to nezbytné, a buďme důslední v jejich dodržování.

Držím palce.

alena_spackova

Alena Špačková

Chceš odebírat zdravou poštu?

Každý měsíc s centrem návyků zasíláme tipy a rady pro zdravý život. Zanechte nám Váš e-mail a můžete se těšit na poštu. Pokud již poštu odebíráte, stačí zavřít toto okénko. Je to jednoduché, zdravé a ZADARMO.